Bratr David Peroutka (od svaté Terezie) složil tento den věčné sliby čistoty, chudoby a poslušnosti v našem řádu. Zde foto.

O týden později jsme slavili v kostele pouť. (Na tu neděli připadla totiž slavnost Nejsvětější Trojice a náš kostel je zasvěcen právě tomuto "božímu tajemství".) Nedělní mši svatou sloužil pan profesor Armbruster, který je děkanem pražské katolické teologické fakulty. (Strávil mimo jiné asi 50 let v Japonsku, kde vyučoval na univerzitě v Tokiu filosofii.)

Mluvil o Trojici božích osob jako o něčem, co je zárukou toho, že Bůh je bytost vztahů. A tyto vztahy přesahují i navenek, k člověku. A i když člověk nedokáže zcela pochopit toto tajemství trojice a jednoty zároveň, může si být jist, že Bůh není nějak chladný nebo necitelný, ale schopný milovat, či spíše láska sama.

V den slavnosti Seslání Ducha svatého jsme mezi sebou přivítali vzácného hosta - pana profesora Jana Hellera, který učí Starý zákon na katolické a evangelické teologické fakultě v Praze.

Měl krásnou promluvu o Duchu svatém (podle žalmu 104), který všechno oživuje. Když ho Bůh odejme, tvorstvo hyne, když ho sesílá, je stvořeno znovu. Ještě jednu myšlenku bych chtěl zmíni. Člověk jež byl stvořen "z prachu země". Když se prach smísí s vodu, je z něj hlína, ze které může být vyrobena nádoba. Tu je potřeba vypálit ohněm (Duch svatý bývá také znázorňován jako oheň), aby mohla být naplněna vodou. Když je ale nádoba dlouho bez vody, přeschne a opět se rozpadá v prach.